Polemika / dubunking II

Nové záběry prý „zabíjí konspirační teorie“

Záměrná demolice WTC 7 je natolik „do nebe volající“, že ti, kdo chtějí oficiální story udržet (říkají si „debunkers“ - odhalovači chyb a nepravd; svou kritičnost však nikdy nezacílí na vládnoucí oficiální výklad), tak mohou činit pouze argumenty předstíranými nebo mlžením ve stylu „je to tak nesmírně složité, že tomu nemůžete rozumět“.

V roce 2011 se v médiích objevila zpráva s titulkem Důkaz, který drtí (kills) konspirační teorie: Dosud neviděné záběry z 11. září ukazují Budovu 7 pohlcenou plameny.

Tvrdí, že „Ti, co věří, že útoky na Ameriku nespáchaly teroristé z Al-Kaidy, poukazují na Budovu 7 jako důkaz svých divokých tvrzení (wild claims). Avšak nově uvolněné video se zdá konečně a jednou provždy dokazovat, že Budova 7 se zřítila v důsledku tepla povstalého z plamenů WTC - a nikoli kvůli výbušninám, jak tvrdí konspirační teoretici.“

Podíváme-li se ovšem na záběry - neukazují nic, co by nebylo známé; a ani celý článek novou informaci nenabízí. Přestože se ve dvouminutovém klipu z východního boku na 13. patře vydatně kouří, je zároveň dobře vidět, že ohně jsou omezené (právě na část 13 patra) a že „inferno v plamenech“, jako ho bylo možné spatřit na jiných místech světa (aniž budovy strhlo), nenastává.

Dejme šanci odborníkům

prof. Wald a arch. Boudník

Oba pánové, kteří ohledně 11. září platí za české debunkery, v případě Budovy 7 spekulují o její staticky „něšťastné“ konstrukci (výstavba nad elektrickou rozvodnou, překlenující nosníky atp.), případně o výbušném efektu naftových nádrží, které byly jako palivo záložních zdrojů energie v budově rozmístěny. Opakují tak rétoriku, která byla hypoteticky vyjadřována dřív, než se přikročilo k reálnému posouzení těchto vlivů. Z něj vyplynulo, že budova byla staticky naprosto v pořádku - s patřičným (nad)dimenzováním všech nosných konstrukcí, jak výslovně uvádí i NIST zprávy, včetně té finální. Právě proto zbyla zastáncům oficiální linie jako jediná možná příčina požár a nevídaně zákeřná tepelná roztažnost, která proměnila celou budovu na hromadu suti. Co se týče nafty v nádržích, pak kromě toho, že její naprostá většina zůstala v nádržích nevznícena, i kdyby se tak stalo, představovala by v objemu spalitelných nebo spálených součástí budovy jen zcela nepatrný zlomeček, který jako takový nebyl například ani uvažován v oficiálních výpočetních modelech.

A jak prof. Wald ve své skeptiky pořádané přednášce vysvětlil symetrický volný pád budovy? Nijak! V prezentaci se o něm vůbec nezmínil a na výslovný dotaz z publika od něj slyšíme toto (přednáška 17.2.2016 pořádaná Sysifem, dotaz na volný pád je kladen v čase 1h 17m 30s): https://youtu.be/jTVT8KlVf9o?t=4650

Viz i předchozí dotaz v tomto videu, v němž je vznesena otázka po symetrii pádu - a je (ne)zodpovězena zcela obdobně. Pan profesor pouze opakuje mantru: utrhne-li se podlaží, sloup má příliš velkou (nezajištěnou) vzpěrnou délku, vyboulí se a zkolabuje. To, jak (symetricky a náhle) se pád odehrál, si vůbec nepřipouští; natož aby se zamyslel nad jeho hladkostí a rychlostí (volného pádu), o níž se prý ve zprávě NIST nic nedočetl(!!)

Říká v podstatě: Nechoďte na nás staré praktiky s nějakým volným pádem, Newtonovými zákony nebo gravitací, které jsou pro nás pouhými „vzorečky“. Pojmout se to dá jenom složitými dynamickými výpočty, a ty se počítaly čtyři roky. Tak se v tom prosím nevrtejte!

doc. Němec a doc. Salajka

Dobrá, zeptejme se tedy našeho předního odborníka na dynamiku budov, doc. Ivana Němce z VÚT v Brně. Kromě toho, že nelineární dynamiku přednáší už více než 20 let na Vysokém technickém učení v Brně a je autorem řady článků a monografií v tomto oboru, jeho firma FEM dodává softwarová jádra pro modelování stavební dynamiky světovým výrobcům expertního stavebního softwaru.

Na výslovný dotaz (emailová komunikace v červenci 2018) ohledně pádu budovy 7 nejprve předesílá, že se zde podrobnými výpočty nezabýval (na rozdíl od pádu Dvojčat, jak uvidíme v další kapitole). Vzhledem k okolnostem i dynamickým parametrům pádu je však podle něj celý případ i tak jasný:

„Samozřejmě, že každý soudný člověk vidí, že u WTC 7 jde o řízenou demolici. Lokální požáry papíru a nábytku nezpůsobují pád výškových budov. Papír a nábytek shoří a požár postupuje dál a konstrukce v daném místě se zase začne ochlazovat. U pádu, který jsme pozorovali, by muselo dojít k současnému kolapsu všech sloupů v některém dolním patře. Jinak by se hroutila jen část budovy, když už. Odborník se nemůže vyjádřit jinak, než onen demoliční odborník na videu [má na mysli Jowenka]. Byla to řízená demolice, bez jakýchkoliv pochybností."

Tento závěr potvrzuje i další ze špičkových odborníků zmíněného oboru, doc. Vlastislav Salajka.

Závěr

Co dodat k citovaným tvrzením? Je jistě množné spekulovat o míře a vlivu poškození vnější fasády WTC 7 v důsledku trosek odletujících z WTC 1. Zároveň je zřejmé, že třírozměrná matrice ocelových sloupů a vazníků snese poškození na svém povrchu, aniž by jí to v jádře fatálně oslabilo. K částečnému selhání povrchových konstrukcí došlo (při požárech, pruduších než u WTC7) v Madridu v roce 2005 i při požáru univerzitní budovy v Delfu, aniž by povolilo jádro. Samotná NIST zpráva navíc musela konstatovat, že poškození WTC 7 odletujícími troskami bylo pro totální kolaps nevýznamné. Dokonalá symetrie pádu to pak výmluvně dokládá.

Pro ty, kdo nechtějí vidět očividné, zůstane kolaps WTC 7 navždy záhadou. Pro ty, kdo by závěrům NIST uvěřili, by se ale musel stát noční můrou. Neboť k totálnímu kolapsu celé budovy může prý dojít požárním narušením jediného spoje! Stavění budov s ocelovou kostrou by muselo být opuštěno jako kdysi výroba vodíkem plněných vzducholodí. Všechny ty stávající by musely být přestavěny nebo zbourány. Nic takového se ovšem nekoná. Z kolapsu nevzešly ani žádné důtklivé apely pro návrháře ocelových konstrukcí. Z hlediska praktické skutečnosti takřka nikdo ze statiků závěrům o požární příčině kolapsu WTC 7 nevěří.

Připusťme, že základní fyzikální zákony platí i pro velké a libovolně složité stavby. Jejich verdikt je neúprosný: šlo o záměrnou demolici. Četné další okolnosti ho jen potvrzují.

Debunking III

Plně přijímají závěry NIST. Nejprve opravují svůj předchozí názor z prvního vydání svého debunkerského bestseleru 9/11 Myths, kde spekulovali o vině dieselových nádrží nebo poškození budovy troskami. Nikoli, dovídáme se nyní „Dokonce i bez strukturního poškození by byla budova stržena ohněm.“. Snad by se prý zachránila, kdyby fungovaly sprinklery (požární rozstřikovače). Kritickým faktorem prý byly příliš dlouhé nosníky podlaží, spoje prý byly navrženy tak, aby odolávaly gravitaci, nikoli stranovým tlakům.

Celá tato argumentace je ovšem zcela úsměvná. Spoje nosníků byly založeny zcela dostatečně, dokonce až tak, že je (jejich stranové ocelové upevňovací příložky) pro jistotu NIST zapomněla zahrnout do svého modelu (viz nové důkladné modelování prof. Hulseyho) a zdá se, že ani důtklivé doporučení o příliš dlouhých nepodepřených nosnících si (lehkovážní?) statici a architekti nevzali k srdci, za příklad může sloužit i sama nově postavená budova 7.

Věcně argumentační zoufalství podtrhuje závěrečný odstavec, stylem připomínající už zmíněný „anti-konspirační“ dokument BBC: „vyšetřovatelé zkoumali specificky i možnost, že byly použity výbušniny“, avšak zjistili, že „hypotetické výbušné události nehrály při kolapsu WTC7 žádnou roli“. Navíc, nálož schopná způsobit selhání sloupu, by prý musela být slyšitelná široko daleko. K tomu však prý chybí svědci nebo nahrávky. (Anebo je někdo nehledal.)

O symetrii pádu nebo jeho rychlosti nikde ani slovo, podobně jako jsme to viděli u pana Walda a dalších požárně-demoličních odborníků fixovaných na oficiální stanovisko – bez ohledu na fyzikální zákony, zato s vírou ve staticky konstrukční zázraky.

Fasáda jako opona? (Debunking IV)

Lze se setkat ještě s další spekulací zastánců oficiálního mýtu ohledně budovy 7. Ta si všímá toho, že strojovna na střeše budovy se začíná řítit o chviličku dřív, něž je nastartován volný pád celého komplexu. Spekuluje se, že tento úkaz indikuje apriorní zhroucení celého neviditelného objemu budovy, právě jen s výjimkou viditelných fasád (severní a severozápadní). Ty prý už pak „nic nedrží“ a tak musí, na způsob opony, volně spadnout dolů. Ani tato divadelní metafora bohužel nefunguje. Stačí se podívat na půdorys WTC7. Fasády jsou podstatnou statickou částí budovy. Zahrnují dokonce většinu (více než dvě třetiny) z 80 nosných sloupů. Každá z fasád je tedy mohutnou dvoudimenzionální statickou oporou - ocelovou 2D mříží - sama o sobě, nikoli „hadrem“. Bylo by snad myslitelné, aby se taková 2D svislá ocelová struktura, samostatně stojící (tato představa je ohledně WTC7 ryze fantazijní, ale budiž) zvrátila na bok. Naprosto nic takového ale nepozorujeme! Na všech videozáznamech se budova sune hladkým volným pádem SVISLE DOLŮ (tedy cestou potenciálně největšího statického odporu).

Podívejte se případně znovu na záběry nevydařených demolic (a vyhledejte si další), abyste získali představu („pocit“) ohledně tuhosti takových konstrukcí. Nebo se podívejte aspoň na ocelový plot či klec. Co je potřeba k tomu, aby jejich horní části začaly náhle padat svisle dolů volným pádem? Jak to zařídit, aby se z celé pevné a vzájemně spřažené ocelové struktury náhle stal hadr, resp. domeček z karet? Pan Wald by to zřejmě zkoušel se sirkami.