Budova 7 - Mystérium eutektické oceli
Agentura FEMA, která zpočátku zkoumala příčiny kolapsu budov 11. září, vydala svou zprávu v roce 2002, zhruba rok po tragédii. V dodatku C této zprávy nacházíme Limited Metallurgical Examination - předběžné metalurgické ohledání dvou vzorků oceli, které provedli odborníci z Worchesterského polytechnického institutu J. Barnett, R. Biedermann a R. D. Sisson Jr. První ze vzorků pochází ze sutin WTC 7 (druhý z Dvojčat) a je to jediný vzorek oceli, který se z trosek WTC 7 dochoval. Vzorek má několik částí, které vidíte na následujícím obrázku. Jedna z nich (ta u levého okraje) je pak ještě ukázána v detailu.
Části ocelového nosníku s palcovou tloušťkou byly ztenčeny na více než polovinu, leckde na ostří nože a v oceli jsou díry velikosti mince. Něco takového bylo velmi nečekané a oslovení odborníci se s podobnými úkazy dosud nesetkali. Už v únoru o těchto nevídaných zjištěních informovaly NYTimes, a označily to za „nejhlubší tajemství“ (deepest mystery), co se trosek týče.
Sami autoři Dodatku konstatují silnou korozi při vysokých teplotách, která vedle oxidace zahrnovala i sulfidizaci a intergranulární promíšení. Při tomto vysokoteplotním korozivním útoku se podle nich v podobě kapalné taveniny zformovala eutektická směs obsahující železo, kyslík a síru. To se muselo dít za teplot dosahujících nebo přesahujících 1000 st.C. Autoři vyzývají k dalšímu obsáhlejšímu zkoumání.
NIST a Sissonovo „řešení“
NIST, který vyšetřování převzal, sice slíbil pokračovat ve všech podstatných šetřeních, tak jak vyplývaly z výsledků FEMA, to se však nestalo. V závěrečné zprávě o kolapsu WTC 7 nenajdeme o nějakých analýzách oceli ani řádku! Sám vedoucí NIST týmu Sunder se na přímou otázku ohledně ocelové záhady pouze odvolal na prohlášení R. Sissona pro BBC v dokumentu Third Tower. V jeho závěru Sisson „rozřešil“ celou záhadu tím, že označil za zdroj síry sádrokarton v troskách budovy a dodal, že nevídaný korozivní účinek by v atmosféře bohaté na síru očekával.
Zbývá vysvětlit několik „drobností“. Jak se v troskách podařilo síru, která je v podobě sádry (síran vápenatý - CaSO4) v sádrokartonu obsažena, vypařit či převést do takového stavu, aby mohla na ocel náležitě agresivně učinkovat. Síran vápenatý taje při 1460 oC a rozkládá se teprve při teplotách ještě znatelně vyšších. Navíc lze v takovém případě očekávat, že ocel by obsahovala taktéž stopy uvolněného vápníku, což se ovšem nepozorovalo. Kde by se v sutinách vzaly tak vysoké teploty, a sloučeniny síry by mohly navíc působit v dostatečné koncentraci, je další naprostou záhadou.
Jednoduchý experiment
Pokud by snad něco takového přesto mělo být možné, lze to prokázat jednoduchým experimentem: žíháním oceli za přítomnosti sádry, při teplotě kolem 1000 oC. Pokud víme, pokusil se o to zatím pouze Johnatan Cole: https://youtu.be/3YuDKUCALtU Obložil sádrou ocelovou traverzu a žhavil ji řadu hodin ve vydatně sycené vatře. Výsledek: žádný. Ocel prakticky netknutá.
Thermate
Reálné, tj. realizovatelné, řešení obou záhad (přítomnost síry i intergranulární protavení oceli) je přitom po ruce a bylo opakovaně předloženo. Odborníci z vládou placených institucí však o něm nechtějí nic slyšet:
Thermate je právě prakticky používaná varianta termitu s přídavkem síry. Podle Wikipedie jde o zápalnou pyrotechnickou směs, která dovede v krátkém okamžiku generovat obrovský žár fokusovaný na malou plochu. Používá se především v zápalných granátech.
Pozn.: Prof. Sisson na můj zdvořilý dotaz ohledně dalších zkoumání oceli WTC a problematičnosti jeho vyjádření o sulfidizaci pocházející ze sádrokartonu neodpověděl. Není známo žádné plausibilní vysvětlení tohoto jevu, které by odpovídalo oficiální hypotéze o pádu způsobeném požárem.