Zpráva NIST vs. realita

Závěr NIST ohledně WTC 7

Simulace vs. realita

NIST se svými závěry odvolává především na své počítačové simulace pádu. Jejich spolehlivost však zásadně závisí vedle použitých algoritmů na vstupních datech. Když byl NIST požádán odborníky z oblasti stavitelství o použité vstupní parametry a simulační data, odmítl je vydat s tím, že jejich poskytnutí

Srovnejme tedy aspoň shodu výsledků těchto simulací se skutečností. Ilustruje ji následující obrázek (horní řada: NIST model kolapsu z různých stran, dolní řada: časově následné snímky kolapsu).

Videosrovnání zde: https://www.youtube.com/watch?v=4PEumpBtuy8

Pokud ani žádný z virtuálních dynamických modelů, které NIST představil a kde lze parametry virtuálně variovat daleko za hranice fyzické skutečnosti, nedovedl ani přibližně napodobit realitu pádu, jak lze něco takového brát vážně jako zdůvodnění jeho závěrů?

Simulace požáru

Účelová zkreslení ze strany NIST lze najít i v simulaci šíření požáru. Následující obrázek ve své horní části ukazuje model požárů ve 12. patře v 16:00. Spodní obrázek je fotografií severní fasády v 15:50 (oba uveřejněné v dokumentaci NIST). Vidíme, že v oblastech, kde simulace předpokládá ohnivé inferno a kde později (cca 17:20) mělo dojít k iniciaci kolapsu, ve skutečnosti už ohně vyhasly.

Další obrázek představuje tutéž fasádu v 15 hod., tj. ještě o něco dříve. Vidíme ohně ve třináctém patře, které - jak je zřejmé z předchozího obrázku - o hodinu později už do značné míry vyhasly.

Srovnání s dalšími požáry výškových budov je předmětem samostatné přílohy.

Symetrie

Samotný náhlý počátek, symetrie a hladkost pádu, jsou u neřízených poruch, k nimž požár patří, nevídané. Odporují logice i veškeré praktické zkušenosti. Např. silná zemětřesení, která zasáhnou výškové budovy a výrazně poškodí jejich nosné konstrukce, naprosto neumí odvést takto „čistou práci“, tj. zřícení výškové budovy do vlastního půdorysu. Zde ukázky z Taiwanu 2018:

Na nesnadnost práce demoličních expertů jsme odkazovali už dříve. Museli by hlasitě jásat, pokud by jim k totální destrukci budovy (s ocelovou konstrukcí - tj. 3D mříže) postačilo staticky narušit jediný spoj! Taktéž všichni teroristé světa, jejichž džob by se tím nesmírně zjednodušil! Naopak, taková situace by musela k smrti vyděsit veškeré stavebníky, obyvatele i vlastníky výškových domů. Stačí jediná porucha a desítky pater a hektarů obytných ploch se nezadržitelně řítí k zemi a končí jako hromádka suti! (Připomeňme, že statici nenašli v konstrukci budovy 7 žádnou fatální chybu.)

Videozáznamy pádu budovy 7 s jejich zřetelnou hladkostí a symetrií zkrátka až příliš dobře poukazují na to, že zřícení celého patra, selhání všech jeho nosných sloupů (cca 80) tu probíhalo symetricky a tedy naráz. Navíc opakovaně: pro několik pater v řadě za sebou. Něco takového požáry nesvedou.

Přesto lze vypouštět mlhu a zbavovat zainteresovanou veřejnost soudnosti tím, že pád budovy je přece natolik složitý odborný problém, že tomu mohou rozumět nanejvýš specialisté z oboru stavební statiky a dynamiky. A ti přece u zrodu NIST zprávy stáli a/nebo její závěry akceptují... Nebo ne? (viz níže Debunking II).

Volný pád

S posledně zmíněnou dýmovnicí „komplikované dynamiky pádu“, která je věcí odborníků, by se snad oficiální mýtus kolapsu způsobeného teplotní roztažností dal mediálně jakž takž udržet... Tedy nebýt jistého středoškolského učitele fyziky jménem David Chandler, který při představení zprávy NIST v srpnu 2008, upozornil, že z jednoduché videoanalýzy pádu lze určit jeho zrychlení a to je v prvních vteřinách nerozlišitelné od volného pádu.

Obrázek: Grafické znázornění rychlosti pádu: Volný pád s náhlým počátkem.

Co na to NIST? NIST ví, že v případě nezáměrné příčiny (tj. pokud nešlo o záměrnou demolici) je něco takového nemožné! A tak vedoucí expertního týmu NIST ve své odpovědi s přehledem odmítl Chandlerovo upozornění jako absurdní:

(Video se Sunderovou odpovědí (en): https://www.youtube.com/watch?v=u_i9skcDOec; s českými titulky ho najdete také v Chandlerově snímku níže).

Jenomže odečtení rychlosti a zrychlení pádu je procedura natolik jednoduchá a snadno reprodukovatelná, že fakt o volném pádu se jen tak zamlžit nebo smést ze stolu pod koberec nedá. A NIST byl nakonec nucen ve finální verzi své zprávy skutečnost volného pádu uznat (aniž by si z ní dovolil cokoli vyvozovat). Dr. Sunder se tedy svým výše uvedeným prohlášením pouze sám „střelil do nohy“, vyvrátil vlastní zprávu ještě dříve, než ve své oficiální podobě vyšla! Kromě toho zůstala ve vzduchu poněkud nepříjemná otázka: Jak je možné, že si během mnohaletého „důkladného expertního“ výzkumu, do nějž se zapojilo mnoho desítek odborníků (a utratily se miliony dolarů) nikdo z povolaných nevšiml tak prosté a zásadní skutečnosti, že budova padala volným pádem?!? Tuto skutečnost si i dnes může s využitím jednoduchých softwarových pomůcek a středoškolských znalostí kinematiky ověřit kterýkoli zainteresovaný laik.

První video Davida Chandlera (10m47s):

Zde jeho pozdější revidovaná verze (zároveň ovšem zkrácená o deatily, kvůli kterým stojí za to si pustit i verzi původní): https://www.youtube.com/watch?v=vTn8CL2Y5lg&list=PLFC4455D0C35B3C5E&index=14

Druhá část: https://www.youtube.com/watch?v=RnE8tQsy2zM&index=17&list=PLFC4455D0C35B3C5E

Fakt volného pádu posouvá fraškovitost oficiálního podání do extrému. Základní fyzikální zákon se tu až příliš zřetelně přidal na stranu „konspiračních teoretiků“. (Ach Galileo, proč jen vůči tobě byla inkvizice tak laskavá a zdrženlivá!)

Tepelná roztažnost zničila budovu??

Vraťme se ještě k předpokládané iniciaci kolapsu. Aby NIST dosáhl ve svém modelu sklouznutí průvlaku ze sloupu č.79 teplotním roztažením stropních nosníků, musel učinit celou řadu nerealistických předpokladů:

• Vynechal spřažení nosníků s betonovou deskou, která by ve skutečnosti jejich roztahování omezovala.
• Neuvažoval prověšení nosníků při vysokých teplotách, které by prodloužení efektivně zkracovalo (Připomeňme, že právě toto prověšení mělo údajně způsobit přesně opačný efekt, tj. tah dovnitř, při iniciaci pádu WTC 1 a 2).
• Celý nárůst délky projektoval pouze na stranu průvlaku (ve skutečnosti by se rozložil na obě strany).
• Uvažoval rovnoměrné zahřátí 600 st.C po celé délce nosníků (cca 20 m) a po velké šířce jejich pole. Ve skutečnosti se kancelářské ohně šíří od místa k místu, kde vyhoří, ocel se rychle ochlazuje.

S těmito předpoklady bylo dosaženo výpočetního posuvu 5,5 palce, což při předpokládané šířce sedla 11 palců, byla hraniční hodnota potřebná ke sklouznutí průvlaku. Později se ale ukázalo, že sedla byla 12 palcová. NIST tedy deklaroval patřičně zvětšený posuv, aniž by ho změněnými (realitě nutně ještě vzdálenějšími) podmínkami jakkoli doložil.

Realističtější simulace: žádné zhroucení

V současnosti (jaro 2018) zpracovává na zakázku ae911truth.org realističtější model s otevřenými vstupními daty ve dvou paralelních modelovacích systémech tým, který vede profesor Leroy Hulsey, statik a forenzní inženýr z Univerzity ve Fairbanks.

Jeho výsledky lze sledovat zde: http://www.wtc7evaluation.org/

Zde je předběžná videoprezentace výsledků (en): https://www.youtube.com/watch?v=OXu2-WWbIeY z níž je zřejmé, že simulace NIST byly zkresleny ještě v daleko větší míře, než jsme se výše odvážili naznačit. Při pečlivějším modelování spojů a chování konstrukce iniciace kolapsu údajnou vinou tepelné roztažnosti nemůže nastat. Budova by nastalé požáry musela s přehledem ustát.