Únosci

Příběh nesrovnalostí kolem identity únosců je velmi spletitý. Zatím zde uvedeme jen několik význačných jednotlivostí.

Především je třeba říct, že chybí běžné a očekávatelné doklady o tom, že 19 uváděných arabských pachatelů bylo přítomno na palubě unesených letadel. Zejména postrádáme jejich snímky z bezpečnostních kamer na letištích, z nichž unesená letadla odstartovala (Boston, Washington, New York) a není k dispozici ani žádné svědectví personálu ani jiné osoby na letišti typu „Viděl jsem je těsně před smrtí.“

Chybí také věrohodné seznamy cestujících (flight manifests), které by obsahovaly jejich jména. Seznamy, která od aerolinek získala a zveřejnila krátce po incidentu média (např. CNN), neobsahují jméno žádného z únosců ani žádná jiná arabská jména. To sice bylo pak odůvodněno tím, že jména únosců byla záměrně vynechána. Soupiska pachatelů se však v prvních dnech (až do tiskové zprávy s prvním oficiálním seznamem 14. září) opkovaně měnila. Nově přidaná ani vynechaná jména přitom nikdy předtím ani potom, nebyla zanesena do seznamu běžných cestujícíh (tj. obětí). Například jména Haniho Hanjoura bylo doplněno až na poslední chvíli, což list Washington Post odůvodnil tím, že Hanjour „was not on the flight manifest“ (tj. nebyl na seznamu pasažerů, WP 16.9.2001: Four Planes, Four coordinated teams). Dlouhá léta marně požadované originální flight-manifesty byly zveřejněny (resp. pouze jejich faxy) až v roce 2006 v souuvislosti s Moussauiho procesem. Jména, která tyto faxy obsahují, sice „dokonale potvrzují“ oficiální story (19 pachatelů + už dříve zveřejněný seznam obětí). Uspokojí ovšem jen ty, kdož mají krátkou paměť, neboť s ohledem na zmíněná „škatulata“ v prvních dnech po útocích pouze zůrazňují nedůvěryhodnost a neautentičnost seznamu pachatelů.

Připomeňme i další důvody pochybností o pachatelích:

• Tři ze čtyř udávaných teroristů, kteří měli sebevražedné mise pilotovat, nikdy dříve neřídili velké dopravní letadlo. Jeden z nich sice trénoval na leteckém simulátoru ovšem pro jiný typ letadla se zcela jiným uspořádáním kokpitu. O Hani Hanjourovi strůjci mistrovského otočného manévru u Pentagonu, je známo, že nedovedl ovládat ani malou jednomotorovou Cesnu a letecká škola mu nedovolila let bez instruktora.
• Celkově zůstává obtížně pochopitelná motivace naprosté většiny pachatelů (povětšinou z „dobrých“ saudsko-arabských rodin) spáchat sebevražedný atentát.

Hmatatelné „důkazy“

Zmíněné nesrovnalosti jsou „naštěstí“ upozaděny významnými hmatatelnými důkazy. Právě na jejich základě byli teroristé usvědčeni. V autě, které Mohammed Atta na bostonském parkovišti zanechal, se našla příručka o řízení letadla v arabštině a také výtisk koránu. O několik dní později byl v letištním zavazadlovém skladišti objeven Attův cestovní kufr. Z neznámých důvodů opomněli pracovníci American Airlines Attův kufr spolu s jeho druhým zavazadlem, a ještě třetím, které patřilo jeho komplici Al-Omarimu, naložit do letadla (let AA11). Jediná tato tři zavazadla tak unikla osudu všech ostatních, která byla zničena při nárazu AA11 do severní věže WTC.

A byl to právě Attův kufr, co poskytlo vyšetřovatelům klíčové důkazy o sebevraženém spiknutí. Kromě dokumentů mapujících jeho osobní historii (pobyt v Hamburku aj.), manuálu pro letecký simulátor a leteckých instruktážních videí, nože, pepřového spreje a několika dalších předmětů, se v něm nacházel ručně psaný návod, jak unést letadlo. Vzhledem k tomu, že jeho kopie byly nalezeny i v automobilu dalšího z atentátníků, Nawafa Al-Hazmího (AA77), a také na místě katastrofy v Shanksville (sic!), to ministr spravedlnosti John Ashcroft označil za nezpochybnitelný důkaz koordinovaného postupu atentátníků. Navíc, a snad i především, však tento kufr obsahoval také Attovu závěť.

V ní čteme především podrobné instrukce pro jeho pohřeb: „... Chci být pochován tváří k východu, k Mekce. Nechť mě položí na mou pravou stranu. Na mé tělo pak hoďte třikrát popel...“

A tady čelíme dvojitému paradoxu. Vůdce atentátníků, který tak dokonale zorganizoval největší akci v dějinách sebevraženého terorizmu, jak se zdá, nejenže vystavil svou vlastní závěť hrozbě zničení při sebevražedném letu, kterou odvrátila pouze už zmíněná mimořádná náhoda, ale neuvážil ony osobní tělesné konsekvence, kvůli kterým nemohla být jeho pečlivě formulovaná poslední vůle splněna. K tomu ještě údaj, že závěť je datovaná rokem 1996.

Další z doličných předmětů se objevil v New Yorku, přímo u místa největší katastrofy. Jde o pas jednoho z únosců (Satama Al-Sukamiho), který byl – jak uvádí FBI i Vyšetřovací komise - krátce před zřícením Dvojčat nalzen „náhodným kolemjdoucím“ na ulici (Vesey St.) nedaleko zasažené budovy WTC1, a představuje tak zřetelný důkaz přítomnosti Satama Al-Sukamiho na palubě AA11. Přestože se někteří novináři nad touto pozoruhodností ve svých komentářích pozastavili, důkaz je považován za platný a pas byl dokonce veřejně vystaven v rámci expozice, která v roce 2006 doprovázela soudní proces se Zachariasem Moussaouim, údajným komplicem atentátníků.

Audiodůkaz

I další důkaz, tentokrát zvukový, se týká letu A11 a vznikl omylem. Únosci prý šťastným nedopatřením spojili mikrofon letadla s řící věží. Únosce (údajně Atta) na něm hovoři k osazenstvu letadla: „Zůstaňte v klidu a všechno bude v pořádku. Vracíme se na letiště. ... Nikdo ani hnout. Všechno bude v pořádku. Pokud se pokusíte učinit nějaký pohyb, ohrozíte sami sebe i letadlo. ... Buďte v klidu." Pokud bychom chtěli spekulovat o tom, že toto krátké spojení mohl jako SOS zařídit některý z pilotů, je třeba připomenout, že žádný z pilotů čtyř unesených letadel kupodivu nezvládl vyťukat do transpondéru obligátní krátký kód, který řídící věži signalizuje unesení letadla.

Telefonáty z letadel

Ohledně problematičnosti telefonátů letušek a pasažérů odkazujeme prozatím na příslušnou Mazzuccovu kapitolu v závěru prvního disku.

Stále na živu?

FBI oficiální tiskovou zprávou zveřejnila seznam únosců nejprve 14. září a s fotografiemi (které se ovšem už dříve průběžně objevovali v médiích) a doplněním několika dalších dílčích infomací pak ještě 27. září.

Už po zveřejnění prvního seznamu pachatelů se začaly ozývat prostřednictvím zahraničních konzulátů některé uváděné osoby s tím, že jde o omyl, jsou stále na živu a s terorismem nemají nic společného. O „podezřelých, kteří jsou stále na živu“ informovala BBC ve svém článku z 23. září) i řada dalších médií. Článek BBC je uzavřen stručnou reakcí ředitele FBI Roberta Muellera, který „přiznal, že o identitě některých únosců panují pochybnosti“. FBI ovšem svůj jmenný seznam po 14. září už nikdy nerevidovala, ani neobjasnila nahromaděné nesrovnalosti. Když se o pět let později editor BBC znovu dotázal na to, proč nebyl seznam pachatelů opraven a aktualizován, obdržel tuto odpověď:

V některých (podle debunkerů ve všech) případech šlo o pouhou shodu jmen, leckdy však pozoruhodně i o shodu datumů narození, podoby a dalších údajů...

... bude snad v brzku dokončeno ...

Able Danger aj.

Tato operace na základě dostupných svědectví (oficiální data byla krátce po provalení této kauzy zničena) ukazuje, že bezpečnostní složky USA měly jádro pachatelů na svém radaru už řadu měsíců před 11. zářím.

Podrobnosti zatím pouze odkazujeme (en): http://911truth.org/able-danger-911-foreknowledge/

Viz k tomuto tématu i svědectví M. Springmanna v sekci Whislebloveři, případně i výpověď S. Lindauerové tamtéž.

Odkazy

• kniha Kevin Ryan: Another Nineteen: Investigating Legitimate 9/11 Suspects. (2013); video (Corbett)
• Seznam všech cestujících: https://stgvisie.home.xs4all.nl/List-of-Passengers-911.html

Patsies(?)

V kapitolách 1, 2 a 7 jsem viděli, že samotná letadla nezpůsobila tu největší teroristickou katastrofu - pád Dvojčat. Byla však potřebná pro vyvolání právě takového dojmu. Je sotva představitelné, že by strůjci Operace 911 spoléhali na spolek arabských amatérů v tomto klíčovém bodě. Jiná věc je, že ho ke své zástěrce potřebovali. Je tedy myslitelné, že některé z výše zmíněných oficiálních důkazů jsou platné (např. příručky o řízení letadel nebo závěť, zjevně ovšem zamýšlená pro jiný druh smrti). Jak vyplývá ze Springmannova svědectví i dalších okolností (Able Danger), potenciální atentátníci tu byli svými dohlížiteli „připravováni k použití“.

Poznámka: Tyto věci jsou ve skutečnosti podružné a nejasnosti v detailech tohoto druhu by nám neměly zamlžit pohled na vylhanost hlavní linky oficiálního příběhu.