Přihlásit se / Registrovat
911 aneb červená pilulka 11. září 2001 Emergency
části
Blog

Dračí výročí

Vyšlo v roce 2008 v časopisu Člověk a výchova. Kráceno.

S půlkou srpna se rozhojnily roje, ve kterých se Perseidy míhají po noční obloze, a s těmito sprškami meteoritického železa přichází čas, kterému říkáme michaelský. Mnohé skutečnosti, které ve světě kolem sebe pozorujeme, se přitom zdají naznačovat, že Michaelův zápas nabývá v poslední době, přibližně s počátkem nového milénia, zvláštní intenzity. Je to zdůrazněno i tím, že jeho svátku předchází v posledních letech „výročí dračí“. V úterý 11. září před sedmi lety se v dolním Manhattanu zřítily po teroristickém útoku dvě věže Světového obchodního centra (WTC), vážné poškození utrpělo křídlo Pentagonu, jedno z letadel se po násilném incidentu zřítilo před Washingtonem a navečer pak ještě v areálu WTC, nedaleko dvojčat, zkolabovala budova WTC č.7.

Otřesný zážitek těchto událostí byl okem přítomných televizních kamer zprostředkován do celého světa a vtiskl se do duše milionů lidí.

michael_a_drak

Když jsme nedávno připravovali k českému vydání knížku amerického waldorfského učitele Eugena Schwartze a žádali ho o autorské svolení k publikaci, v jednom dopise mi jako odpověď na zmínku o 11. září napsal: „Naše škola byla tehdy jen 45 minut od Ground Zero [místo pádu věží], takže to zřícení mé páťáky hluboce zasáhlo. Věděl jsem, že k utišení jejich strachu může pomoci, pokud je nechám jejich zkušenost ztvárnit umělecky. Výkresy jsme pak nechali natisknout na pohlednice a z jejich prodeje získali tisíce dolarů na pomoc rodinám těch, kteří zahynuli.

Na obrázcích vidíme draka vystupujícího z oblak černého dýmu, který se valí ze zasažených mrakodrapů, a proti němu světelnou postavu s mečem. Můžete se snad pousmát nad takovým pohádkovým motivem. Je ta metafora jen vybásněná? Hustý dým všichni viděli. Vystupující síly draka snad mnozí cítili. Obrázek světelného bojovníka představuje zatím jen cosi jako přání. Nejprve je zřejmě třeba proniknout kouřové clony. Přidržíme-li se příměru z žákovské kresby, příběh po zásahu věží pokračuje zhruba následovně: Šok přihlížejících a hustý dým, který scenérii zahalil, dovolil drakovi provést přichystaný výkrut. V nastalém zmatku sám začal volat: Chyťte zlého draka! a v plamenných projevech (ba leckdo vnímal i tu příchuť síry) brojil proti těm, které si vyhlédl za příští kořist. Své šupiny pečlivě naleštil, aby v záři reflektorů budily dojem, jako by šlo o plášť samotného světelného bojovníka. Místo meče pronikajícího k pravdě, chopil se moderní válečnické kosy. Statisíce životů už pod ní lehlo v krajích oplývajících černým zlatem, k dalším žním se chystá. I doma se pasoval za vrchního arbitra bezpečnosti. Jsi proti mně? Dvířka šatlavy už jsou pro tebe otevřená. Nové dračí zákonodárství (Patriot Act aj.) Tě pošle do díry i bez soudu, postačí pouhé podezření. ...

Vraťme se ještě ke Schwartzovým odkazům. Ve svém dopise nejprve připomíná, že záminky amerických válek posledního století byly povětšinou chtěné, předem známé [1] nebo přímo podvržené (Tonkinský incident) a ohledně 11. září dodává: „Je pravděpodobně jen otázkou času, než bude odhaleno, že události 11. září se odehrály docela jinak, než jak to bylo prezentováno.“

Samo o sobě to však zajisté nic nedokazuje o událostech dalších. V případě 11. září šlo přece o úder katastroficky ničící hrdé symboly Ameriky přímo v jejím srdci, před zraky očitých svědků i kamer. Lze vůbec jen pomyslet na to, že i ten by mohl být jen další chtěnou, natožpak samotnými americkými vysokými představiteli ještě úmyslně zorganizovanou, událostí v historické řadě?

Přiznejme, že rozum i vlastní představivost se něčemu takovému nejprve vzpírá: Zdá se to nemyslitelné. Něco takového by se stěží utajilo. Přinejmenším část renomovaných médií by přece musela poukázala na nesrovnalosti a dopátrala se pravdy...

Opustit aspoň na zkoušku takové předsudky pak paradoxně podněcují snad jen slova někdejšího říšského ministra propagandy o tom, že lež lze lidem za pomoci médií vštípit tím lépe, čím větší je její rozměr. Ztratila ta slova platnost a jsme opravdu tak bezpečně vzdáleni od mediálních manipulací Třetí říše?

Já vím, vypadá to jako pouhé sýčkování. Řeklo by se nejvýš: nechme tedy čas, ať ukáže, je-li něco, a co, za Schwartzovou varovnou poznámkou. Zároveň je jasné, že čas sám nic nezmůže. Jde o to, čeho se dobere konkrétní člověk. Nepoznány v oblaku vypouštěného dýmu, mohou zatím dračí síly tím lépe uplatňovat svůj zájem. Naše pouhé pochybnosti jim nejsou znatelnou překážkou. Tou by byla teprve pravda poznaná do té míry, že je možné se o ni opřít. A vydat se k ní je prvotně věcí odhodlání. Kdo ji chce opravdu znát?

Vstupní situace se tak podobá úvodní matrixové scéně, kde Morpheus dává Neovi na výběr ze dvou pilulek. Zvolit červenou znamená vydat se k – třeba i palčivé – realitě, s volbou modré zůstaneme nanejvýš u pochybností (které přece sluší rozvážnému člověku) a můžeme se s relativním klidem vrátit do „normálního světa“, kde vládní kruhy vyspělé země nemohou přece zorganizovat spektakulární masakr vlastního obyvatelstva, alespoň ne tak, aby se o tom nevědělo. Pro modrou hovoří řada velmi rozumných důvodů. Třeba ten, který mi nedávno sdělil šéfredaktor jednoho respektovaného zpravodajského periodika: Sotva můžeme začít vlastní investigaci na místě. Víme, co dovedou mediální manipulace a tak se držíme zpráv renomovaných agentur (Reuters) a novin (New York Times apod.) O. K. Konec konců, k čemu by vůbec bylo dobré vědět, co se tehdy stalo? S „modrými“ se zde náš článek loučí.

Červená pilulka – už její barva varuje a naznačuje trochu potřebné aktivity – vede tudy:

Jako úvodní lekci doporučujeme italský snímek Zero: An Investigation Into 9/11[2]. Jistě, takové filmové sdělení samo o sobě není, ani z principu ani nemůže být, zcela přesvědčivé. K dispozici je však už dostatek spolehlivých dokladů, které jeho výpověď potvrzují. Poukážeme pouze na jeden. Hledáte-li silný a nepochybný důkaz, zaměřte se třeba na pád samotných věží WTC 1, 2 a 7.

Podle oficiální verze se mrakodrapy zřítily v důsledku poškození, která způsobil náraz letadla a následný požár. Už jen podrobné prozkoumání záběrů oficiálních televizí ale ukáže, že takové vysvětlení vůbec nemůže obstát. A je zcela nepochopitelné, jak se mohla soustava masivních ocelových sloupů dimenzovaná na vichřici, hurikán i náraz letadla sesypat jako hromádka písku. Desítky přeživších svědků vypovídajících o explozích suterénu a dalších úrovních budovy těsně před zhroucením, jezírka roztaveného kovu, která se našla v základech pod troskami, mnohatunové nosníky „vystřelené“ do velikých vzdáleností, destrukční rychlost blížící se volnému pádu, pyroklastická oblaka dýmu, chemická analýza prachu i detailní záběry na destrukční vlnu předcházející ohniska explozí – to jsou jen některé poukazy na to, že byly ve skutečnosti destruované pomocí předem připravených zařízení.

Kdo využije bránu událostí 11. září, aby pronikl do světa skutečných zájmů v pozadí světové politiky poslední doby, dostane se mu patrně dosti nečekaného průhledu i ohledně mnoha soudobých událostí. Takřka jako by alenkovsky pronikl za zrcadlo mediálně zprostředkovaného světového dění. Je pak obvykle jen otázkou, jak daleko se touto „králičí norou“ vydáme, jak širokých souvislostí se chceme dobrat.

Dovětek

Pro ty, kdo soustavu lží oficiální teorie o útocích 11. září odhalí, bude nepochybně zajímavé sledovat selhání médií, jehož rozměr je jistě neméně překvapivý, a to, jak pravda (snad už) postupně začne vycházet najevo.

Školy „naštěstí“ (pro „velké hráče“ – korporátní média, politiky aj.) stále nevedou v potřebné míře své studenty k samostatnému a kritickému posuzování předkládaných skutečností, k tomu, aby vycházejíce z fenoménů tvořily a prověřovali vlastní úsudek.

I Waldorfské školy tu jistě mají mnohé co zlepšovat. Avšak přiměřenost vyučování aktuálnímu vývojovému stupni dítěte, zprvu zejména výuka bohatě obrazná, obohacující a posilující duševní substanci, následně fenomenologická východiska při postupném vyvozování závěrů, srovnávání a důraz na vlastní vnitřní aktivitu, to vše by přece jen mělo vypěstovat o něco vyšší stupeň imunity vůči manipulaci zvenku, než je obvyklé.

Závěrečný úryvek pochází opět od Eugena Schwartze (z jeho loňské přednášky pro rodiče waldorfských žáků)[3]:

eugene_schwartz_cr V šesté třídě jsme probírali astronomii. Nepoužívali jsme dalekohledy, prováděli jsme pozorování neozbrojeným okem. Kde je na obloze měsíc, když dorůstá nebo couvá? Kde najdeme Severku? Jak moc je třeba se zaklonit, když hledáme Severku v New Yorku a pak třeba na Aljašce nebo poblíž severního pólu? Takové a podobné otázky. Výročí 11. září spadalo tehdy zrovna do doby, kdy jsem se zabýval se svými šesťáky astronomii. Časopis New Yorker otiskl na obálce krásný obrázek Manhattanu jako připomínku této události. Obě věže už tam nejsou, ale přes Battery Park tady vidíme od západu New Jersey... Na obloze je Měsíc a vychází Slunce. Jeden z žáků mi tu obálku přinesl a říká: Pane Schwarzi, oni udělali chybu. A já na to: Neunáhluj se, New Yorker najímá spoustu korektorů a lidí, kteří sledují správnost obrázků. Když se o to soudí, nikdy neprohrávají. Chyby nedělají. A on na to: Myslím, že tady ji ale udělali. Myslím, že Slunce a Měsíc je tu na nesprávném místě na nebi. A tak tenhle šesťák napsal dopis [Schwartz ho čte]: Vážený editore časopisu New Yorker, ve škole jsme se učili o astronomii a fázích Měsíce. Během té doby jsme objevili chybu na Vaší obálce „Svítání nad dolním Manhattanem“ čísla z 16. září 2002. Obrázek ukazuje vycházející Slunce s Měsícem nalevo od Slunce. Měsíc je vysoko na obloze, Slunce právě začíná vycházet. Ve třídě jsme se zabývali pohybem Měsíce. Zjistili jsme, že na obálce je Měsíc vůči Slunci v takovém postavení, které je ve skutečnosti nemožné. Chápeme, že umělec, který obálku připravoval, mohl změnit pozici Měsíce ze spirituálních důvodů. Pokud to ale byla chyba, rádi bychom Vás o ní informovali. Prosím odpovězte nám a vysvětlete, proč jste nechali tento obrázek otisknout ve Vašem báječném časopisu.

O týden později nám od editora New Yorkeru přišel dopis [čte]: Váš dopis nás potěšil. Ukazuje, že věnujete čas tomu, že se díváte na obrázky kritickým způsobem, a skládám za to kompliment vám i vašemu učiteli. Jak už jste uhádli, umělec, který obrázek vytvořil, záměrně změnil pozici Měsíce a vycházejícího Slunce, aby vytvořil symbolickou scenérii. Věřím, že se jednou přesvědčíte, že jsme si počínali správně, a že náš obraz je zobrazením naděje nad naší velkou tragédií. Přikládám několik výtisků našeho nedávno vydaného komiksového čísla a doufám, že Vám poskytne mnoho zábavy při prohlížení. [Schwartz s úsměvem dodává:] Tedy nejprve pochvala za kritické schopnosti a pak dětem řeknou: Tady si prohlížejte v komiksech.

Poznámky (z roku 2018)

[1] Pro historické doložení tohoto tvrzení viz např. knížka švýcarského historika Daniele Gansera Nezákonné války (Grada 2017)

[2] Snímek měl jednu ze svých premiér také v Evropském parlamentu

[3] V roce 2010 Eugene Schwartz přednášel na pozvání Pavla Kraemera a AWŠ také v Praze. Některé jeho přednášky najdete na internetu. Dnes žije v Camphillu v Pensylvánii.

navigace k dalsim kapitolam
Pro vkládání komentářů je třeba se přihlásit.
© L.P.