O těchto stránkách
Stručnější verzi a kontakt na autora najdete zde.
Na těchto stránkách jsem se pokusil shromáždit klíčové důkazy o tom, že oficiální verze událostí 11. září 2001 je lež. Zároveň jsem usiloval o jejich stručnost a přehlednost. Určitě jsem si nedával veliký cíl sestavit rozsáhlou encyklopedii (tj. kompendium 911-tologie). Téma samotné je natolik rozsáhlé a mnohé jeho součásti tak náročné a kontroverzní, že zde nemůže být podáno víc než „úvod“ a zlomek. Primárně jde tedy odhalení účelové lži oficiálního výkladu. Na to se ostatně omezují i další jednotlivci a týmy (ae911truth, konsenzuální panel, J. Wood aj.), z jejichž práce tu s vděčností čerpám. Stejně jako děkuji domácím „osvětářům“ a překladatelům videí.
Komu
Jak už bylo řečeno, primárně bych rád hovořil k těm, kdo jsou vůči jinému než oficiálnímu výkladu skeptičtí, avšak jsou přitom ochotni a schopni té myšlenkové poctivosti, že přesto zdejší argumenty uváží a uvědomí si, že jejich dosavadní přesvědčení vlastně faktickou oporu postrádá a je založeno na pouhé důvěře v (nepodložená) tvrzení oficiálních autorit, představitelů státní moci, resp. médií a odborníků, kteří oficiální stanovisko opakují, rozšiřují a hájí.
Těm, kdo už „dávno vědí, že to bylo jinak“, zde zřejmě nic nového nepřineseme. Spolu s nimi bychom si měli sebekriticky klást otázku, proč bylo upozorňování na chybnost oficiálního výkladu dosud tak málo vyslyšeno. Vždyť trička a pokřiky o „Inside Job“ zde namnoze konají spíše medvědí službu. Je vlastně součástí výzvy 11. září pochopit i nepochopení, resp. způsob chápání ostatních a snažit se předkládat argumenty tak, aby jim mohlo být rozuměno.
Bariéry
Bariéry, které tu brání nezaujatému chápání, jsou zajisté obrovské. Některým se věnujeme v sekci otázek. Na druhou stranu tu může být i podobně nepatřičné zaujetí v opačném směru, které pak obhájci oficiálního výkladu rádi zveličí jako „conspiracy mindset“ (spiklenectké uvažování) a vylívají tak s vaničkou i dítě. Ve výsledku se snaží zamezit jakémukoli samostatnému uvažování mimo oficiální notovou osnovu.
Financování
Celkem nelze pochybovat o tom - tím spíš u vrcholně kontroverzní záležitosti jako je tato - že tyto stránky budou pomlouvány rozmanitým způsobem.
Pokud jde o očekávatelnou otázku, zda (ve snaze destabilizovat celý západní svět) za nimi stojí islámští fundamentalisté, ruští propagandisté nebo čínští komunisté, bych rád uvedl – jakkoli se to může zdát podivné – že vznikly jako ryze dobrovolnická iniciativa. Finanční příspěvek však každopádně uvítám (číslo účtu viz záložka Kontakt) - především tedy od našinců, kteří v nich budou spatřovat nějakou hodnotu, ale i případné příspěvky od saudských šejků, ruských oligarchů či partajních zbohatlíků z „říše středu“ budou přijaty s vděčností, a využity pro další „osvětu“.
Pozdě, ale přece
Ano, když píšu tyto řádky, je to od útoků na Dvojčata téměř 17 let a stávají se čím dál víc „historií“ - dnešní studenti už je nezažili (přesto někdejší hypnóza leckdy dále funguje)!
Mé „prozření“ přitom postupně nastalo cca před 10 lety. Po údivném spatření jednoho z tehdy vypuštěných dokumentárních filmů, v němž jsem sice nepřehlédl některé propagandistické tóny ani zřejmé omyly, nicméně pár věcí přece jen hlodalo, jsem několik týdnů usilovně pátral a uvažoval nad protiargumentací proti tomu, co přece „nemůže být pravda!“. Načež jsem tehdy podnikl několik veřejných promítání s následnou diskusí, napsal několik dopisů i jeden časopisový článek, kde jsem na omyly oficiálního podání upozornil. Zdálo se, že to ovlivnilo řadu takto oslovených lidí. Měl jsem za to, že je nemožné, aby se pod tíhou nesrovnalostí a díky další vlně argumentů, článků a videodokumentů, lež ještě delší dobu udržela. V klidu jsem čekal, kdy to konečně „praskne“, maje (jako všichni) svých starostí dost. Vždyť vskutku není lákavé brát na sebe roli posla „neradostné zprávy“ a nechat se nálepkovat jako „konspirační teoretik“. Tak jsem „osvětově“ působil už jen tu a tam na své nejbližší okolí, a i tak si užil řádku nepříjemností a příkrých psycho-soudů (záliba v disidenství, pýcha – „myslí si, že je chytřejší než profesoři a mediální investigativci“).
Co naplat, přispěji tedy ještě touto svou „trochou do mlýna“, jakkoli je patrné, jakou oblibu tu má černobílé vidění světa, kde ten, kdo si dovolí spatřit nějakou skvrnu na našem krásném modrém západu je promptně prohlášen za Putinova agenta, nebo aspoň, tím hůř, užitečného idiota - což nepřekvapivě tvrdí především ti, kdo o faktické informace o 11. září (mimo dávno jasnou oficiální linku) projevují okázalý nezájem. (Jako někdejší kardinálové, kteří odmítali podívat se do Galileova dalekohledu, neboť přece dávno věděli, že se všechny nebeské sféry otáčejí kolem Země.)
Pokud by šlo o mé „politické přesvědčení“ (jakože tu o něj vůbec nejde), vymezím se – pro klid některých – aspoň negativně. Neřadím se ani k pravici, ani k levici. Nemám zájem ani o korporátní oligarchii či plutokracii, ani o státní socialismus (natož o obludné spojení obojího). Třetí cesty ovšem existují, jsou pro nás výzvou, musíme hledat ty nejlepší z nich… A být při tom v nejlepším slova smyslu idealističtí i výrazně praktičtí zároveň. Především však pravdiví. S tím souvisí i to, že je třeba kriticky zkoumat nejen, co přichází z Východu, ale i to ze Západu. Mám dojem, že je v tom dnes značný nepoměr, a tedy se nezdráhám předložit přítomné téma.